Čaroprávnost (citáty)

str. ?: Bábi sice měla proti čtení jisté námitky filosofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit, že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své uplatnění.

str. ?: Rozuměla miminům. Na jednom konci jste do nich lili mléko a druhý konec jste udržovali tak čistý a suchý, jak to jen šlo.

str. ?: Průsmyku se říkalo Scilliny kozy (bylo jich osm a Gander vždycky přemýšlel o tom, kdo to byl ta Scilla a jestli by se mu líbila).

str. ?: Jednou z mála věcí, které voda nedokázala, bylo, že nestříkala a nebublala z chrličů, které lemovaly střechy. Mělo to jednoduchý důvod, všechny chrliče se totiž při prvních kapkách deště sebraly a ukryly se v podkroví. Tam seděly pěkně v suchu, protože to, že je někdo ošklivý, ještě neznamená, že je i hloupý.

str. ?: Když Esk rozhodně vykročila ke kruhu stvoření, který ji obklopoval, nejbližší Věci zaskřehotaly a pokusily se jí uhnout z cesty, ale protože jejich těla, jak se zdálo, držela pohromadě jen díky toužebnému přání, nedařilo se jim to. Udeřila jednu, jejíž obličej se podobal rodině slimáků, a z obludy zbyla hromada pokroucených kostí, chlupů a přebytečných chapadel, takže se podobala jednomu z řeckých národních jídel.

str. ?: Byla to vzpoura barev, povstání zvuků, nasální koncert pachů a vůní a neustálý, pravidelný, tvrdohlavý bzukot stovek lidí, kteří tvrdě pracovali a vydělávali peníze. Zmiňujeme se o tom především proto, že na většině ostatních míst kontinentu dávali lidé přednost vydělávání peněz bez práce, a protože hudební a nahrávací průmysl na Zeměploše ještě nikdo nevymyslel, byli tihle lidé přinuceni uchýlit se k mnohem starší a tradičnější formě -- lupičství.

str. ?: Hilta na ni vrhla zmatený pohled, pak vylezla na své koště a vystoupala pomalu a nejistě do stínů mezi komíny. Kdyby košťata byla auta, tohle by byl trabant s vyraženým okýnkem.

str. ?: Stará čarodějnice se pomalu uklidnila a začala si myslet, že se magie už o svá práva nepřihlásí. Jenže magie má zvyk ukrývat se nízko při zemi a udeřit v nejneočekávanějším okamžiku -- jako hrábě ležící v trávě.

str. 29: Dokonce i obyčejný cizí záchod ukrýval vetšinou malé hrůzy, jako vosí hnízda, velké pavouky, tajemné šustící věci ve střeše a jednu ošklivou zimu dokonce malého medvěda, který se tam uložil k zimnímu spánku, a než se ho podařilo přesvědčit, aby se přestěhoval do seníku, způsobil celé rodině akutní zácpu.

str. 45: Albert zabručel. „Víš co se stane klukům, kteří jsou zbytečně zvědaví?“
Mort chvilku přemýšlel.
„Ne,“ řekl nakonec. „Co?“
Chvilku bylo ticho.
Pak se Albert narovnal a řekl: „K sakru, já taky ne. Ale asi jim někdo odpoví, a dobře jim tak.“

str. 52: „Jenže je to obojí magie. Když už se nemůžeš naučit jezdit na slonovi, nauč se jezdit alespoň na koni.“
„Co je to slon?“
„To je odrůda jezevce,“ odpověděla Bábi, aniž hnula brvou. Nezískala si svou pověst přírodního znalce tím, že by každému přiznala, co neví.

str. 57: Vévodovi se na rtech chvěl slabý úsměv. Byl to takový ten úsměv, který polehává na písečných březích tropických řek a čeká na neopatrného plavce.

str. 65: Průměrně inteligentní člověk by rychle odhadl, že Mort a jeho zlato mají ve Stínově stejnou naději na přežití jako třínohý ježek na šestiproudé dálnici.

str. 109: „Jo, ty, a princezny byly tak krásné, jak byl den dlouhý, a když měli k jídlu hrášek, tak to bylo cítit přes kolik matrací…“

str. 189: „Pro koho to je?“
„Pro paní Herapatovou - ženu foukače skla.“
Esk se vysmrkala. „To je ten, co vyfoukne jenom tu a tam nějaký kousek, že?“
Bábi se na ní podívala přes stůl. „Jak tě to napadlo?“
„No přece, když s tebou mluvila předevčírem, říkala mu ‚Mistr Dvakrát měsíčně‘“

str. 208: Kéž se všichni pekelní démoni seperou o tvou duši, jestli okamžitě nevypadneš z tohohle krámu, pokusil se Smrť znovu.
„Tak o tom nic nevím, ale co bude s mou ohřívací lahví? To vůbec není místo pro slušnou ženskou, co jste mi dohodil, když se někdo pokouší –“
Když budete tak laskavá a odejdete, prohlásil Smrť zahnaný do kouta, dám vám nějaké peníze.
„Kolik?“ vyletělo z kuchařky rychlostí, která by zahanbila útočící kobru a blesku způsobila ošklivý šok.

str. 220: Bzukot zesílil, takže vzduch hučel jako tři týdny stará mrtvola za letního dne.

str. 238: Ve vzduchu se také vznášel velmi charakteristický zápach Ankhu, který každému, kdo ho ucítil, vnukal myšlenku, že ho několik armád současně použilo jako pisoár a pak jako hromadný hrob.

Související stránky