Barva kouzel (citáty)

str. ?: …musel to být Smrť, kdo jiný by se potuloval po světě s prázdnými očními důlky.

str. ?: Každý z trolů svíral těžkou válečnou sekeru s dvojitým ostřím. Mezi palcem a ukazováčkem.

str. ?: …bylo ovšem také pravda, že lidé, kteří tohle tvrdili si většinou odnášeli uši domů v klobouku.

str. ?: Cizincův spěch bylo možno zčásti přičíst oštěpu, který mu trčel z prsou.

str. 22: Withel mlčel. Být Ymorovou pravou rukou bylo totéž, jako nechat se něžně ubičovat k smrti navoněnými tkaničkami do bot.

str. 26: „Konečně!“ zvolal. „Můj drahý pane! To je skutečně znamenité!“ (Je ovšem třeba podotknout, že jeho poslední slovo se v trobštině vyjadřovalo výrazem „věc, která se přihodí jednou za dobu životnosti kanoe, vyrobené pilným dlabáním pomocí sekery a ohně, z nejvyššího diamontového stromu z proslulého diamantového pralesa na úpatí hory Awayawa, domova bohů, jak se o ní říká“).

str. 29: Mrakoplaš si pomyslil, že pokud by se Dvoukvítek sešel s kterýmkoliv pravidelným návštěvníkem Bubnu, znamenalo by to pravděpodobně, že už svůj domov nikdy nespatří. Pokud by ovšem nebydlel někde po proudu a náhodou by neproplul kolem.

str. 31: Zhruba v témže čase se jedna neúspěšná věštkyně budoucnosti, která bydlela na opačné straně téhož bloku, náhodou podívala do své věštecké misky. Z hrdla se jí vydral přiškrcený výkřik a během hodiny prodala všechny šperky, rozličné kouzelnické nářadí a náčiní spolu s většinou šatstva a majetku. Nechala si jen to, co se snadno vešlo na nejrychlejšího koně, kterého mohla dostat. Skutečnost, že o něco později, když se její dům zřítil v moři plamenů, zahynula pod kamennou lavinou v morporkských horách, dokazuje, že i Smrť má smysl pro humor.

str. 53: Následovala je celá skupina lidí. V městě, kde nudu obyčejného života pravidelně přerušovali veřejné popravy, souboje, rvačky, msty kouzelníků a další nevšední události, vypracovali obyvatelé roli "náhodně přihlížejícího" k naprosté dokonalosti. Obyvatelé Ankh-Morporku byli bez výjímky, do posledního, profesionální, vysoce kvalifikovaní čumilové.

str. 78: Ale teď si [Smrť] začal pobrukovat veselou písničku, rozvernou jako hromadný hrob morových obětí.

str. 97: Dvoukvítek byl turista, první v dějinách Zeměplochy. Slovo "turista" Mrakoplaš považoval za ekvivalent slova „idiot“.

str. 121: V pravici nesl kouzelný černý meč Kring, vykovaný z tajemného meteoru. Meč měl sice duši, ale nestrpěl na sobě pochvu. Hrun ho získal necelé tři dny předtím v nedobytném paláci arimága B´Ituni a už toho pomalu litoval. Meč mu začínal lézt na nervy.
„Říkám ti, že se to pustilo tou poslední chodbou napravo,“ sykl hlasitě Kring a jeho hlas zněl jako skřípot nože po talíři.
„Buď zticha!“
„Řekl jsem jenom, že …“
„Drž hubu!“

str. 136: „Jak víš, že je tam poklad?“ zeptal se.
Hrun znovu zabral a tentokrát se mu podařilo vstrčit prsty do vzniklé štěrbiny.
„Planý jabko najdeš pod planou jabloní,“ prohlásil. „Poklad najdeš pod voltářem. Logika, ne?“

str. 176: „Já jsem Hrun z Chimérie. A ty?“
„Liessa - Drakopaní.“
„Ty jsi paní tady toho místa?“
„To je právě to co se musí rozhodnout. Vypadáš jako nájemný šermíř, Hrune z Chimérie. Mohla bych tě potřebovat - když ovšem obstojíš ve zkouškách. Jsou tři a první si právě úspěšně prošel.“
„A jaký jsou ty další…“ Hrunovy rty se chvíly nehlučně pohybovaly, ale pak se rozhodl riskovat: „…dvě?“

str. 202: Mrakoplaš se snažil zbavit vzpomínky na tu výšku, ale jí se u něj obzvláště zalíbilo, terorizovala ostatní obyvatele jeho mysli a převracela mu mozek naruby.

str. 225: Někteří z pirátů si vysloužili nesmrtelnost svou nesmírnou krutostí a k smrti odvážnými kousky. Jiní tím, že nashromáždili obrovské bohatství. Náš kapitán se už kdysi dávno rozhodl, že si získá nesmrtelnost jednoduše tím, že neumře.

str. 231: Právě k víceletým rostlinám patřili vzácné zeměplošské víceloňky. V důsledku zvláštní, čtyřrozměrné poruchy genů se sázely letos, ale vyrostly už v roce loňském. Lesková vinná réva byla vyjímečná tím, že mohla dozrát až osm let před svým zasazením. Bylo známo, že nápoj z leskových ořechů umožňuje některým lidem nahlédnout do budoucnosti, což ovšem byla, v důsledku pohledu leskového ořechu, minulost. Zvláštní, ale pravdivé.

str. 245: Cesta vraku byla mnohem delší než průměrná, protože přímo pod ním ležel proslulý Gorunnský příkop - puklina v zeměplošském povrchu - tak černá, hluboká a tak odporně zlá, že i krakeni se tam odvažovali jen zřídka a vždy pouze ve dvojicích.

str. 249: „Doufám, že nemáte v úmyslu udělat z nás otroky,“ vmísil se do řeči Dvoukvítek.
Marchese se na tváři objevilo upřímné pohoršení.
„Samozřejmě, že ne! Jak vás mohlo něco takového vůbec napadnout?
V Krullu budete žít v přepychu, dostatku a radovánkách…“
„No výborně,“ oddechl si Mrakoplaš.
„… i když ne dlouho.“

str. 268: Smrť pokrčil rameny a na někoho, kdo je pouhou kostrou, to bylo zvlášť působivé gesto.

str. 279: … Začaly se projevovat další podivné boční efekty.
Z bouře se vyřinul vodotrysk malých olověných kostiček, které se rozkutáleli po praskající dlažbě.
Zjevovali se tvorové podobní pštrosům, kteří přisprostle křičeli a kvákali, čtyřstrané trojúhelníky, kruhy se dvěma konci a další obludnosti.

Související stránky