Dobrá znamení (chybějící stránka)
Z Zeměplocha.Wiki
Druhá část tohoto textu v českém překladu knihy Dobrá znamení zcela chybí (str.121)
Jestliže existovalo něco, v čem byla Mary Hodgesová, dříve sestra Marie Užvaňková, dobrá, byla to její dobrá vůle vykonávat rozkazy.
Měla ráda rozkazy a řád.
Díky jim byl svět mnohem jednodušší.
V čem nevynikala, to byly změny. Jí se ve Štěbetajícím řádu opravdu líbilo. Poprvé v životě si našla nějaké přátele. Poprvé v životě měla svůj vlastní pokoj. Samozřejmě věděla, že řád je zapleten do jistých věcí, které se, posuzovány z jistých zorných úhlů, mohly jevit jako špatné. Mary Hodgesová však během třiceti let svého života zažila ledacos a nedělala si žádné iluze o tom, co všechno musí velká část lidstva dělat proto, aby se dožila příštího týdne. Kromě toho, vařilo se tam dobře a jeden se tam často potkal se zajímavými lidmi.
Řád, nebo přesněji to, co z něj zbylo, se po požáru přestěhoval. Koneckonců, vždyť smysl jeho existence byl naplněn. Sestry se rozešly každá svou cestou.
Mary neodešla. Zámeček se jí neobyčejně líbil, a jak prohlásila, někdo by tam měl zůstat a dohlédnout na to, aby byl pořádně opraven, protože řemeslníkům se dneska nedá věřit, ani co by se za nehet vešlo, jedině když jim pořád stojíte za zadkem, aby tak řekla. To znamenalo zrušit sliby, ale matka představená souhlasila s tím, že je to v pořádku, jen žádné starosti, porušení přísah je v řádech černých sester naprosto běžné. Matka představená dále řekla, že to tak bylo vždycky a bude to tak dalších sto let... pardon, i těch jedenáct let, co ještě zbývají, takže jestli jí to opravdu udělá radost, tak tady je seznam potřebných prací a tady nových adres, na které je třeba poslat poštu, s výjimkou těch podlouhlých hnědých obálek s okénkem.
Pak se jí přihodilo něco velmi podivného. Zůstala v budově plné ruchu úplně sama. Pracovnu a byt si zařídila v několika nepoškozených místnostech a donekonečna se dohadovala s muži, kteří za uchem nosili nedopalek cigarety, pivo pili zásadně z lahví a montérky měli bílé nánosem malty. Stejně tak se ovšem tu a tam musela dohadovat s řádovou kapesní kalkulačkou, která jí při operacích zahrnujících větší částky v malých použitých bankovkách dávala pokaždé jiný výsledek. A právě tehdy objevila něco, o čem nevěděla, že existuje. Pod vrstvami pošetilosti a bezhlavé touhy potěšit objevila Mary Hodgesovou.
Přišla na to, že je poměrně snadné překládat do obyčejné řeči odhady stavební firmy a zahrnovat do výpočtů daň z přidané hodnoty. Půjčila si z knihovny nějaké odborné knihy a zjistila, že finanční výpočty jsou nejen jednoduché, ale současně velmi zajímavé. Přestala číst ten druh ženských časopisů, kde vycházejí milostné romány na pokračování a návody na pletení a háčkování, a začala číst ty, kde se píše o orgasmech. Faktem je, že si v duchu umínila, že alespoň jeden bude mít, pokud se naskytne vhodná příležitost, ale jinak je klasifikovala jen jako milostné romány a návody k pletení v jiné podobě.
Takže začala číst ten druh časopisů, kde se píše o fúzích.
Po dlouhém přemýšlení si od pobaveného mladého obchodníka v Nortonu koupila malý domácí počítač. Po perném víkendu ho vrátila. K obchodníkovu překvapení to nebylo proto, že by nevěděla jak ho zapojit do zásuvky, ale protože neměl koprocesor 387. Tomuhle ještě rozuměl, přece jen počítače prodával a chápal i docela dlouhá slova, ale postupně se rozhovor dostal daleko mimo jeho obzor. Takže Mary Hodgesová přešla na další časopisy. Většina z nich měla někde v nadpisu výraz „PC“ a v mnoha byly recenze a články, které si pečlivě zakroužkovala červeným perem.
Četla o Nových Ženách. Do té doby si neuvědomovala, že je Stará Žena, ale když o tom trochu přemýšlela, došla k závěru, že tyto články jsou na stejné úrovni jako ty milostné romány, návody na háčkování a články o orgasmech, a že důležité je jen být tak sám sebou jak jen to jde. Vždy měla sklon se oblékat do černé a bílé. Všechno, co teď potřebovala bylo zkrátit sukni, zvýšit podpatky a zbavit se čepce.
Jednou, když listovala nějakým časopisem, se dozvěděla, že je v celé zemi neuspokojená poptávka po prostorných budovách na rozlehlých pozemcích spravovaných lidmi, kteří rozumějí potřebám moderního managementu.
Následující den šla objednat kancelářské potřeby nadepsané Tadfieldské konferenční a školící centrum. Usoudila, že v době kdy budou vytištěny, bude už vědět všechno podstatné o řízení takovýchto míst.
Inzerát vyšel následující den.
A byl to dokonalý úspěch, protože Mary Hodgesová si brzy ve svém novém povolání uvědomila, že školení řídících pracovníků nemusí znamenat jen sezení lidí před nespolehlivým projektorem. Firmy v dnešní době očekávaly mnohem víc.
Ona jim to nabídla.
