Hrrr na ně! (ukázka)
Z Zeměplocha.Wiki
Ač to bylo dost nezvyklé, v docích nebyl slyšet žádný velký křik a dohadování. Lidé byli příliš zaměstnaní, než aby měli čas myslet na peníze.
Seržant Tračník a desátník Nóblhóch se opírali o úhledné srovnanou hromadu dřeva a pozorovali jakéhosi muže, který s velkou pečlivostí a láskou maloval na příď lodi jméno Leopard z Ankh-Mor-porku. Už okrasně vykružoval předposlední písmeno, aniž si uvědomil, že v prvním slově zapomněl a. Oba strážníci si spokojeně užívali nenáročné představení.
„Byl jste někdy na moří, seržo?“ zajímal se Noby.
„Pch, já? To tedy ne!“ odpověděl seržant. „Mě kariéra mořskýho vlka nikdy nezajímala!“
„Mě taky ne,“ přikývl Noby. „Mně stačili ti, co jsem chyt já. Mořský vlci! To by mně eště chybělo! Natož aby mě zajímala choroba nějakýho mořskýho vlka.“
„Aha.“
„Já sám jsem dost čistotnej.“
„Možná, ale nevíš, co to znamená ‚kariéra mořskýho vlka‘.“
„To nevím, seržo.“
„To znamená, že se někdo stane námořníkem. Moři se ale sakra nedá věřit. Když jsem byl malej, měl jsem takovou knížku o malým klukovi, kterej se na nějakej čas promění v mořskýho víla a žije na mořským dně-“
„A ta kariéra -“
„Takže tam žije a všude kolem něj jsou hodný mluvící rybičky a růžový škeble a takový věci, a pak jsem byl na prázdninách v Quirmu, viděl jsem poprvý moře a pomyslel jsem si: tady se valí, hurá! A kdyby naše máma neuměla pořádně běhat, kdo ví, jak by to bylo dopadlo. Ten kluk v ty knize uměl dejchat pod vodou, rozumíš, tak jak jsem to mel vědět? Všechno, co se vypráví o moři, jsou jenom zatracený lži. Samý kecy a v nich sem tam ústřice.“
„Strejda my mámy byl námořník,“ řekl Noby. „Ale po ty velký epidemii padnul do rukou verbířům a byl násilím odvedenej. Opila ho parta farmářů, a když se druhej den ráno probudil, zjistil, že je přivázanej k pluhu.“
Chvíli zamyšleně mlčeli.
„Vypadá to, jako kdyby nás čekal boj, seržo,“ řekl Nohy, když písmomalíř začal poslední písmeno nápisu.
„To dlouho nepotrvá. Ti Klačané jsou jenom smečka zbabělců,“ zavrtěl Tračník hlavou. „Stačí, abychom jim dali okusit chladné oceli, a uvidíš, jak jim bude vyletovat písek za patama.“
Seržant Tračník měl široké vzdělání. Měl v hlavě uloženo všechno, co se naučil ve Škole „Náš táta vždycky říkal“, v institutu „Podle selského rozumu“ a teď byl studentem rozšířeného postgraduálního kurzu „Jeden chlápek v hospodě tvrdil“.
„Takže by to nemělo bejt nijak těžký je vyřídit?“ ujišťoval se Noby.
„A navíc mají úplně jinou barvu než my,“ pokračoval Tračník. „Teda rozhodně než já,“ dodal, když spěšně přelétl různobarevné odstíny pokožky Nobyho těla. Ale na světě pravděpodobně nežil druhý člověk, který by měl stejnou barvu jako desátník Nóblhóch.
„Svobodník Postihnout je hezky hnědej,“ ozval se Noby. „Ale toho jsem nikdy neviděl utíkat. Ale jestli je příležitost napsat na někoho náboženskej pamflet, dá se do toho starej Myčák jako teriér.“
„No jo, ale Omnijci jsou skoro jako my,“ upozorňoval ho Tračník. „Trochu divní, ale v podstatě skoro stejní. Ne, Klačana poznáš hlavně podíe toho, jak vyslovuje všechna ta slova s ‚al‘ na začátku, rozumíš? Protože to je vždycky spolehlivě prozradí. To oni vymysleli všechna slova začínající na ‚al‘. Podle toho je vždycky poznáš, ty Klačany. Jako třeba al-kohol, chápeš?“
„Oni vymysleli pivo?“
„Jo.“
„To bylo chytrý.“
„Já bych neřekl zrovna chytrý,“ zabručel seržant Tračník, který si pozdě uvědomil, že udělal taktickou chybu. „Měli spíš štěstí, řekl bych.“
„A co eště udělali?“
„No, pak je tady...,“ Tračník mačkal paměť. „Pak je tady tahle al-gebra. To je jako počítání, jenže s písmenama. To je pro... pro lidi..., co nejsou dost chytrý na to, aby dokázali počítat s číslama, chápeš?“
„Fakticky?“
„Samozřejmě,“ přikývl Tračník pevně. „Abych řekl pravdu,“ pokračoval mnohem jistěji, protože objevil cestičku ven, „slyšel jsem na univerzitě jednoho mága, který říkal, že Klačani vlastně nevymysleli vůbec nic. Říkal, že jejich největší příspěvek byl v matice. Já se ho zeptal jakej a on mi odpověděl, že přej vymysleli nulu.“
„Tak to mi nijak chytrý nepřipadá,“ řekl Noby. „Každej dokáže nic nevymyslet. Já taky nic nevymyslel.“
„Přesně to říkám,“ přikývl spokojeně Tračník. „Já mu řekl, že existujou lidi, kteří vymysleli čísla jako například čtyři a a -“
„- sedm -“
„-jasně, co byli géniema. Nic nemusíš vymejšlet. To tady bylo vždycky. Oni na to asi jenom přišli.“
„To je tím, že tam mají všude tu poušť,“ zamyslel se Noby.“
„Bodejť! Skvělá úvaha! Poušť. Vždyť poušť, jak každej ví, je vlastně nic. Nic - to je pro ně přírodní zdroj. Logicky. Zatímco my jsme mnohem civilizovanější a máme kolem sebe mnohem víc věcí, který můžeme počítat, a proto jsme vymysleli čísla. To je jako... Heleď, říká se, že Klačani vymysleli astronomii -“
„Al-tronomii,“ snažil se mu pomoci Noby.
„Ne, ne... ne, Noby, myslím, že v té době už objevili písmeno es, stejně ho asi neobjevili, ale ukradli ho u nás..., ale oni prostě astronomii museli vymyslet, protože, krucipísek, na co by jinak čuměli, když ne na oblohu? Každej může koukat na hvězdy a dávat jim jména. Ale když tvrděj, že to vymysleli, to už je trochu silný kafe. Nechodíme přece kolem dokola a netvrdíme, že jsme něco vymysleli, jenom
proto, že jsme si to vomrkli rychlejc než ostatní, ne?“
„Taky jsem slyšel, že maj spoustu různejch podivnejch bohů,“ nadhodil Noby.
„Jasně, a taky bláznivý kněze,“ přikývl Tračník. „Půlka z nich má pěnu u huby. Věřej na celou řadu pitomejch nesmyslů.“
Chvílí znovu mlčky pozorovali malíře. Tračník se obával otázky, která vzápětí zákonité přišla.
„A jak se teda doopravdy lišej od těch našich kněží?“ zeptal se Noby. „Rozumíte, někteří naši kněží maj taky -“
„Doufám, že nemáš v úmyslu chovat se nepatrioticky,“ přerušil ho Tračník příkře.
„Ne, jasně, že ne. Jen tak jsem se ptal. Je mi jasný, že musej bejt mnohem horší než ti naši, už proto, že jsou to cizinci a maj jinou barvu a vůbec...“
„A samozřejmě jsou celý žhaví do boje,“ pokračoval Tračník. „Jsou to strašní násilníci, rváči, a ty jejich zahnutý šavle...“
„Myslíte jako... třeba že na tebe zuřivě zaútočej, zatímco budou zbaběle prchat potom, co jsme jim dali okusit naší chladné oceli?“ řekl Noby, který měl občas až zrádně přesnou paměť na podrobnosti.
„Nedá se jim věřit, jak říkám. A po jídle hlasitě krkají, abys věděl.“
„Hrozný..., ale to vy taky, seržo.“
„Jo, ale já nepředstírám, že to patří k dobrým způsobům, Noby.“
„No, musím říct, že jsem fakticky rád, že jsem tady s várna, seržo, a že to dokážete všechno tak pěkně vysvětlit,“ liboval si Noby. „Je úžasný, co vy všechno víte.“
„Sám sebe dokážu občas překvapit,“ přiznal Tračník skromně.
Písmomalíř u lodi si poodešel a zaklonil se, aby se pokochal svou prací. Pak zpozoroval svou chybu. Slyšeli, jak se mu z hrdla vydral zoufalý sten, a oba spokojeně pokývali hlavami.
