Maškaráda (ukázka)
Z Zeměplocha.Wiki
Kanda Odvětvil byl prostý dřevorubec. Nebyl prostý, protože byl dřevorubec. Byl by asi prostý i kdyby vlastnil několik vodou poháněných pil a hektary lesů. Byl jednoduše prostý od přírody. Právě teď prostě skládal nějaká polena v místě, kde se cesta z Lancre napojovala na hlavní horskou cestu, a najednou spatřil venkovský vůz, který se zaskřípěním zastavil a vyložil dvě starší dámy v černém. Každá z nich nesla v jedné ruce koště a v druhé objemný pytel. Dámy, jak se zdálo, se mezi sebou o něco přely. Nebyla to žádná hlasitá hádka, ale chronický spor, který se očividně vlekl delší dobu a byl rozkryt na celý zbytek dekády.
„Já věřím, že to by se ti líbilo, ale jsou to moje tři tolary, takže nevidím důvod, proč bych já neměla říct, jak pojedeme.“ „Já létám ráda.“ „A já ti říkám, že v tomhle ročním čase už je na koště příliš větrno, Esme. Cejtím průvan až v místech, která bych se vůbec neodvážila pojmenovat.“ „Vážně? Nedovedu si představit, u kterých míst bys ty ztratila odvahu.“ „Ale Esme!“ ”Žádné ´Ale Esme´. Já nepřišla s receptem na ´Zábavnou svatební hříčku´ s ´Měkkými prstíčky´.“ „A vůbec, Silver koště nesnáší. Má choulostivý žaludek.“ „Gytho, viděla jsem ho jednou shltnout půlku tchoře, takže mi nevykládej o jeho choulostivém žaludku“ zarazila ji Bábi, která nesnášela kočky všeobecně a Silvera především, „Kromě toho ... už to udělal zase.“ Stařenka Oggová mávla rukou. „Ale jdi, dělá to jen výjimečně, když ho opravdu zaženeš do kouta,“ odpověděla. „Udělal to minulý týden v kurníku staré paní Tapálové. Šla se tam podívat, aby zjistila, co znamená ten hluk, on jí to udělal přímo před očima Musela si lehnout a málem to odstonala.“ „Byl asi mnohem vyděšenější než ona,“ zabručela Stařenka. „To je tak, když má člověk v cizích krajích divné nápady,“ pokračovala Bábi. „Teď máš kocoura, který - Ano copak je?“ Zatím se k nim totiž pomalu došoural Kanda Odvětvil a stál nedaleko v přihrbeném postoji člověka, který chce, aby si ho všimly, a přitom nevyrušoval. „Dámy, vy snad čekáte na dostavník?“ „Ano,“ odpověděla mu ta vyšší dáma. „Ehm, víte, obávám se, že tenhle dostavník tady nestaví. Ten staví až v Proutěných Síťovicích.“ Dostalo se mu dvou soucitných pohledů. „Děkuju vám,“; řekla ta vyšší. Pak se znovu obrátila ke své společnici. „Jednoduše z toho měla ošklivý šok. Obávám se jen pomyslet, co by se mohl naučit tentokrát.“ „Když tady nejsem, trpí a ztrácí se před očima. Nevezme si žrádlo od nikoho jiného.“ „Protože se ho pokoušejí otrávit a není divu.“ Odvětvil smutně potřásl hlavou a pomalu se vracel ke své hromadě polen.
Dostavník se objevil o pět minut později a ze zatáčky vyjel slušnou rychlostí. Dojel k oběma ženám - - a zastavil. Přesněji řečeno, koně se pokusili zastavit a kola se zablokovala. Nebyl to ani smyk, jako mnohonásobné hodiny a celá sestava se zastavila o padesát metrů dál, přičemž kočí zůstal vyset ne stromě u cesty. Obě ženy, které se neustále hádaly, pomalu vykročily k vozu. Jedna z nich strčila do kočího násadou koštěte. „Dva lístky do Ankh-Morporku, prosím.“ Spadl do prachu. „Co to má znamenat, dva lístky do Ankh-Morporku? Dostavník tady nestojí!“ „Ale mně se zdá, že zastavil.“ „To jste udělaly vy?“ „Co? My?“ „Poslyšte, dámo, i kdyby tady nakrásně z nějakého důvodu zastavil, ty jízdenky stojí, každá, zatracenejch čtyřicet tolarů!“ „Oh.“ „Na co máte ty košťata?“ křičel dál kočí. „Jste snad čarodějnice?“; „Ano. Čarodějkám asi řeknete něco jiného, co?“ „Jasně, co takhle ´vlezlé staré udrbané škatule´?“
