Moře a malé rybky
Z Zeměplocha.Wiki
- Původní název/jméno: The Sea and Little Fishes
Trochu delší povídka o čarodějkách. Česky vyšla ve sbírkách Legendy a Divadlo krutosti.
Postavy
- Bábi Zlopočasná
- Stařenka Oggová
- Kmotra Vařbujónová
- Matička Stěhovalová
- Leticie Našeptálová
- Pelhřim Hopolíčko
- Vilém Chudokur
- Agnes Nulíčková
- Žuchlík Ogg
Ukázka
Potíže začaly, a to rozhodně ne poprvé, jablkem.
Na doběla vydrhnutém, dokonale čistém stole Bábi Zlopočasné jich ležel celý pytlík. Byla červená a kulatá, lesklá a plná šťávy, a kdyby znala budoucnost, tikala by jako bomby.
"Nech si je všechny, starej Hopolíčko řekl, že jich můžu mít, co budu chtít," oznamovala Stařenka Oggová. Pak vrhla na svou sestru-čarodějku pohled koutkem oka. "Jsou chutný, i když trochu svrasklý, ale zato hodně dlouho vydržej."
"A on ta jablka skutečně pojmenoval po tobě?" ujišťovala se Bábi. Co slovo, to kapka kyseliny letící vzduchem.
"To kvůlivá mejm růžovejm tvářím," přikývla spokojeně stařenka Oggová. "A taky jsem mu vykurýrovala nohu, když vlóni spad z toho žebříku. Pak jsem mu dala mazání na tu jeho holou hlavu."
"Jenže to nefungovalo," upozornila ji Bábi Zlopočasná. "Ta paruka co nosí - je hrozné vidět něco takového na hlavě člověka, který pořád ještě dýchá."
"Měl radost, že se zajímám o to, co dělá."
Bábi Zlopočasná nespouštěla oči ze sáčku. Díky horkým létům a zimám plným sněhu rostlo ovoce a zelenina tady, v horách, přímo skvěle. Pelhřim Hopolíčko byl předním pěstitelem a bez diskuse nejšikovnějším mužem široko daleko, co se týče sexuálního laškování mezi ovocným kulturami, které se provádí štětečkem z velbloudích chlupů.
"Prodává jabka po celým okolí a bůhví kam," pokračovala Stařenka Oggová. "Je to docela legrace, když si tak pomyslím, že už brzo si budou moct tisíce lidí smlsnout na Stařence Oggové."
"Další tisíce," usekla jízlivě Bábi Zlopočasná. Stařenčino bouřlivé mládí bylo otevřená kniha - i když teď už k vidění jen ve velmi opotřebovaném přebalu.
"Díky, Esme." Stařence Oggové po tváři na okamžik přeletěl nostalgický výraz. Pak otevřela ústa v hraném úžasu. "Ale božíčku, ty přece nežárlíš, že ne, Esme? Nechceš mi upřít mý malý místečko na slunci?"
"Já? Žárlit? Proč bych měla žárlit? Vždyť je to jen jablko. To přece není nic důležitého."
"No, právě to jsem si myslela. Je to jen taková laciná legrácka, která má potěšit starou ženskou," přikývla Stařenka. "A můžu se zeptat, jak se daří tobě, tak všeobecně?"
"Dobře. Mám se dobře."
"Dřevo na zimu už máš doma?"
"Většinu."
"Výborně," přikývla znovu Stařenka. "To ráda slyším." Chvíli seděly mlčky. Na okně se zatřepotal motýl vzbuzený na tuto roční dobu nezvyklým teplem a tiše zastepoval na skle v marném pokusu dostat se ven na zářijové slunce.
"A co brambory... máš už vykopaný?" pokračovala Stařenka.
"Jo."
"Nám se letos urodily moc pěkně."
"Výborně."
"Fazole máš naložený?"
"Jo."
"Předpokládám, že se těšíš na Zkoušky, na příští tejden."
"Jo."
"To asi hodně cvičíš, žejo?"
"Ne-e."
