Muži ve zbrani (ukázka)
Z Zeměplocha.Wiki
Noby už kráčel ke konci uličky a chvílemi ze sebe vydával nadšený kvikot. To bylo ve chvílích, kdy objevil obzvláště zajímavou válečnou palici nebo zvláště zlověstně vyhlížející halapartnu. Pokoušel se to vzít všechno najednou.
Pak tu plnou náruč zbraní najednou upustil a rozběhl se kupředu. „Ale tohle! To je nesmírná krása! Klačský ohňofuk! Tak to je věcička podle mého gusta!“
Slyšeli, jak v šeru vyvíjí horečnatou činnost. Pak se vynořil a tlačil před sebou něco jako velkou plechovku na malých kolečkách. Věc měla rozličné rukojeti, kožené vaky a vpředu mosaznou hubici. Vypadala trochu jako obrovská konvice na vodu.
„A všechny kožené součástky jsou namazány!“
„Co je to?“ zeptal se Karotka.
„A zásobník je plný oleje!“ Noby energicky zapumpoval jednou rukojetí. „Naposled jsem slyšel, že tahle věc byla zakázána v osmi zemích a tři hlavní církve prohlásily, že exkomunikují každého vojáka, který by se odvážil ji použít *! Máte někdo sirky?“
„Tumáš,“ řekl Karotka. „Ale co -“
„Dávejte bacha!“
Noby škrtl sirkou, přiložil ji k ústí v přední části zařízení a zatáhl za jednu rukojeť.
Nakonec se jim podařilo plameny uhasit.
„Potřebuje trochu doladit,“ zabručel Noby, jehož tvář byla pokryta nánosem sazí.
„Ne,“ zavrtěl Karotka hlavou. Do konce života nezapomene ohnivý jazyk, který mu na cestě k protější stěně ožehl tvář.
„Ale to je -“
„Ne, je to příliš nebezpečné.“
„No právě, to přece má být -“
„Já tím myslel, že by to mohlo někomu ublížit.“
„Aha,“ přikývl Noby s náhlým pochopením. „To je něco jinýho, To jste měl říct hned, že jdeme po zbraních, který nikomu neublížej!“
„Desátníku Nóblhóchu?“ ozval se seržant Tračník, který stál v inkriminovaném okamžiku k ohňofuku ještě blíž než Karotka.
„Co je, seržo?“
„Slyšel jste desátníka Karotku. Žádné tyhle barbarské zbraně. A vůbec, jak to přijde, že o těch věcech tolik víš?“
„Vojenská služba.“
„Vážně, Noby?“ zeptal se Karotka.
„Byl jsem ve zvláštní službě, pane. Velká zodpovědnost.“
„A co to bylo za službu?“
„Důstojník generálního štábu,“ odpověděl Noby bez zaváhání.
„Důstojník generálního štábu?“ užasl Karotka. „V čí armádě?“
„V armádě pseudopolského vévody, pane!“
„Ale Pseudopolis všechny své války prohrála!“
„No… víte…“
„A komu jsi ty jeho zbraně prodal?“
„To je sprostá pomluva! Vždycky ale bylo třeba je na delší čas odvézt, aby se pořádně vyleštily a nabrousily!“
„Noby, hej! To s tebou mluvím já, Karotka! Kolik času trávily ty zbraně mimo vojsko? Průměrně?“
„Průměrně? Aha. Tak asi sto procent, když mluvíme o průměru, pane.“
„Noby?“
„Pane?“
„Mně nemusíš říkat pane.“
„Rozumím, pane.“
- * Pozn. autora: Pět dalších církví ji ovšem uvítalo jako zbraň Boží a vydalo pokyny v tom smyslu, že je třeba ji používat proti všem nevěřícím, pohanům, odrodilcům, moudrým a lidem neposedným při mších.
