Podivný regiment (ukázka)
Z Zeměplocha.Wiki
Apoléna si před zrcadlem stříhala vlasy a cítila se mírně provinile, protože se při tom vůbec necítila provinile. Měla to být jedna z jejích největších ozdob. Všichni říkali, jak jsou krásné, ale při práci je stejně nosila v síťce - a pracovala prakticky pořád. Vždycky si říkala, že je pro ni takových vlasů vlastně škoda. Stejně ale pečlivě dbala na to, aby zlaté prameny jeden po druhém dopadaly na malou plachetku, kterou si před sebou právě k tomuto účelu rozložila.
Pokud by byla vůbec ochotná připustit nějakou silnou emoci, pak by přiznala, jak těžce je dotčena tím, že vlastně stačí změna účesu k tomu, aby se mohla vydávat za mladíka. Nemusela si ani stahovat hruď, což, jak slyšela, byla v podobných případech obvyklá praxe. Příroda sama už dohlédla na to, aby v této oblasti neměla žádné potíže.
Výsledný efekt po použití nůžek byl… poněkud neuspořádaný, ale nebylo to horší než většina pánských sestřihů v okolí. Bude to dobré. Cítila vzadu na krku chlad, ale nový sestřih za to mohl jen zčásti. Mrazilo ji především kvůli Pohledu.
Ze svého místa nad postelí ji pozorovala Vévodkyně.
Byl to mizerný dřevořez, ručně kolorovaný převážně modrou a červenou barvou. Zobrazoval obyčejnou ženu ve středním věku, jejíž povadlý obličej, ustupující brada a mírně vypoulené oči by mohly cynikovi vnuknout myšlenku, že tady někdo oblékl do ženských šatů velkou rybu, ale umělci se podařilo spolu s podivným prázdným výrazem zachytit ještě něco jiného. Některé obrazy mají oči, které vás sledují místností sem a tam, tenhle měl oči, které pronikaly přímo vámi. Byl to obličej, který byste našli v každé domácnosti. V Borogravii jste vyrůstali pod dohledem Vévodkyně. Apoléna věděla, že její rodiče mají další takový obrázek v ložnici, a vzpomínala, jak její matka, když ještě byla naživu, měla ve zvyku se před tím portrétem každý večer uklonit. Natáhla se a obrátila obrázek lícem ke stěně. Něco v hlavě jí říkalo ne. To už je dávno překonané. Rozhodla se.
Pak se oblékla do šatů svého bratra, pečlivě přesypala obsah plachetky do malého sáčku, který pak uložila spolu s několika kousky náhradního oblečení na dno cestovního vaku. Na postel položila lístek, hodila si vak přes rameno a vylezla z okna. Tedy, přesněji řečeno, z okna vylezla Apoléna, na zem pod okny už lehce seskočil Oliver.
